Jevons Paradox
Mezinárodní měnový fond vydal zprávu, která mne překvapila. Je dlouhá, má 65 stran, a v podstatě říká, že:
Globální energie a materiály jsou nezbytné pro fungování ekonomiky a mají významný dopad na makroekonomiku a životní prostředí. Zároveň však svět není na cestě k dosažení cílů Pařížské dohody. Tato práce dokumentuje dvě stylizovaná fakta, která tato pozorování propojují. Zaprvé, světová ekonomika se vyznačuje velkými emisemi a materiály: různé energie a materiály jsou hluboce propojeny a vzájemně závislé. To historicky vedlo spíše k aditivní než substituční dynamice v oblasti energie a materiálů v globálním měřítku. Zadruhé, historicky existovala silná pozitivní korelace mezi efektivitou využívání zdrojů a celkovou spotřebou zdrojů v globálním měřítku. Tato pozorování syntetizujeme zavedením zobecněného Jevonsova paradoxu (GJP). Argumentujeme, že GJP odráží přímé a nepřímé účinky dlouhodobé vzájemné závislosti na energii a materiálech na poptávku po energii/materiálech, které jsou samy o sobě formovány tržní a geoekonomickou silou, obchodními ujednáními a finančními faktory. I když se budoucí scénáře mohou lišit od historických dat, mimo jiné kvůli odlišným populačním a růstovým trendům, GJP vyzývá k opatrnosti při projekci energetických a materiálových toků v rámci energetické transformace, protože naznačuje, že klesající podíl fosilních paliv na primární spotřebě energie může koexistovat s rostoucí celkovou spotřebou fosilních paliv, a tím i s rostoucími globálními emisemi – jak je pozorováno od roku 2012. GJP zdůrazňuje důležitost politik pro lepší alokaci energetických a materiálových toků mezi odvětvími a zeměmi a snižování zranitelností dodavatelského řetězce, ale nastoluje složité otázky distribuce a politické ekonomie. Na základě GJP dokument identifikuje tři oblasti výzkumu: podrobnou analýzu role materiálů ve zranitelnostech dodavatelského řetězce; politickou ekonomii materiálových toků; a vícerozměrnou analýzu blahobytu ve scénářích dekarbonizace.
Tak to je citace. obsah je v překladu : Čím efektivněji něco používám, tím levnější je jeho použití — a proto toho začnu používat tolik, že celková spotřeba nakonec vzroste.
Uvedu to na příkladu náhrady klasické cementace LPC. Z obrázku je to zřejmé. Čím více snižuji jednotkovou spotřebu energie, např. v kWh/kg, tím mohu generovat celkově vyšší spotřebu.
A jestli je to pravdivé? Už v roce 2008 prezident Havle prohlásil: Když nás je pořád stejně, proč má neustále všechno růst? Ještě explicitnější je Havlův pozdější Imaginární volební program. Kritizoval v něm politické programy, které se podle něj řídí„ideálem trvalého růstu všeho, aniž se ptají, zda má takový růst smysl”. A přidává velmi havlovskou formulaci, že práce má smysl jen tehdy, má-li nějaký smysl.
Jevons paradox pak může vyústit do stavu, kdy firma v ESG reportu avizuje: −25 % kWh/kg, −25 % CO₂/kg, ale +50 % production a tedy +12,5 % absolutní spotřeby energie a CO₂. Tak je asi potřeba se zamyslet nad tím, co vlastně chceme.
=======================================================================================================
Are you solving a similar problem? I will help you with the analysis…
40+ years of experience in the field
30+ years of experience… HT-PROGRES, Bodycote, Galvamet
cooperation… VŠB, Czechimplant, ECM Technologies, TAV Vacuum Furnaces, GHC Invest
12+ years of expert activity
Want to ask for a solution or want a non-binding consultation? Click on this link, I will usually respond within 24 hours. Contact email
========================================================================================================
Jiří Stanislav, Ing. CSc.
Consultant and forensic expert
========================================================================================================
22/8/2026
