Aleš Šlechta
Za svoji pracovní kariéru jsem poznal spoustu lidí a i spoustu šéfů. Od těch komunistických až po ty kapitalistické. Vždyť jsem byl zaměstnán už od roku 1977. Pamatuji si je všechny. Každý měl svá pozitiva, ale i negativa. Měl jsem ale štěstí v tom, že jsem se většinou od nich mohl něco naučit. Dodnes mi ale v hlavě ulpěla nejvíce 3 jména.
Jean-Pierre Souchard, ředitel francouzské firmy Fours BMI, se kterým jsem v podstatě zakládal naši první kalírnu v Liberci. Už tím, že jsme spolu komunikovali pouze ve francouzštině se odlišoval od ostatních. Ti před ním komunikovali česky, občas rusky, ti po něm jen anglicky. Druhým odlišením bylo to, že zatímco ostatní po večerech diskutovali po hospodách, on se zavřel na pokoji v hotelu a přehrával si na příčnou flétnu Bacha.
Pak po určitých peripetiích ho vystřídal John Hubbard, a to bylo to druhé jméno. To byl úvod do velkého businessu tepelného zpracování a nezapomenutelná zkušenost. John byl a stále i je velkou osobností a to, že jsme doposud v kontaktu jen svědčí o naší vzájemné úctě.
To třetí je Aleš Šlechta, a ten, na rozdíl od předchozích, se nikdy nestal mým šéfem, a už nikdy ani nestane. Je to ale člověk, mající spoustu nádherných myšlenek, někdy možná až utopických, člověk s obrovským akcentem na sociální vztahy v rámci své rodinné firmy, a pro mne s neskutečným přístupem k ekologii a k sepjetí člověka s přírodou. Těžko se mi přiznává kolikrát jsem odcházel od něj zahanben, co jsem to vlastně za barbara a asociála. A tak na stará kolena se učím dále a snad je to tak dobře….
Proč to tady píši? Dnes se mi dostal do ruky dokument, nazvaný Rozhovor. Tak ho tady předkládám, lépe bych to nenapsal
2. března 2022
Jirka Stanislav
